Design Thinking v architektuře a stavitelství

Úvaha nad tím, k čemu je dobré designové přemýšlení (Design Thinking) pro architekty a stavaře.

Design Thinking?

Kladli jste si někdy otázky „Co je to ten Design Thinking (designové přemýšlení) a k čemu je vlastně dobré pro architekty a stavaře?“, „Mohu jej použít v architektuře a stavitelství?“? Odpověď na druhou z nich ano, a možná již sami designové myšlení v nějaké podobě používáte, jen o tom nevíte.

Řada technicky zaměřených oborů i škol principy designového myšlení v nějaké míře již aplikují, příkladem může být např. obor architektury a navrhování staveb, kdy je potřeba zjistit potřeby uživatele (zadavatele), tzn., jakou stavbu, dům by si vlastně přál.

Systematicky však tento způsob řešení problémů není na technických školách ani v praxi rozvíjen, což je velká škoda, a vede to pak v praxi k řadě zajímavých situací, které by šlo podchytit právě elementární znalostí některých principů designového.

Pár příkladů z praxe

Níže je pár příkladů, které mohou v architektuře a stavitelství nastat v případě chybného uchopení nebo vymezení rolí a které by šlo eliminovat, pokud bychom aplikovali principy designového myšlení:

1. Stavař architektem Vymezení rolí není vždy jasně a občas „fušuje“ do řemesla stavař architektovi nebo naopak. Problém nastává v obou případech, pokud se nejedná o dialog těchto dvou profesí. Např. pokud se stavař chopí návrhu dispozice a nemá pro tento druh činnosti cit, tak to dopadá tak, že po technické a normativní stránce je to tip ťop, avšak z hlediska prostoru, provozu či vzhledu, bude mít návrh „pár“ nedostatků.
2. Uživatel architektem Možná to kolegové z profese znají. Budoucí uživatel (zadavatel) vás požádá o návrh stavby, vy jej vyhotovíte, on to postaví, ale úplně jinak s řadou vlastních prvků a úprav, které rozbíjejí původní koncept. Ve finále pak často není spokojena s výsledkem ani jedna strana. Obdobnou variací je, když se navrhování nese v duchu „uživatel má vždycky pravdu“ a zpracovatel návrhu jen slepě poslouchá přání uživatele, které zapracovává s absencí jakéhokoliv výskytu nekritického myšlení ze strany architekta, či projektanta.
3. Architekt uživatelem Další neduh je, kdy architekt namísto toho, aby naslouchal uživateli a navrhoval pro něj, navrhuje danou stavbu pro sebe (= podle sebe). Vždyť přece on ví nejlépe, co vlastně uživatel chce a jak to má vypadat. Opak je však pravdou, neb v navrhované stavbě nebude žít architekt, ale uživatel.
4. Navrhování podle norem Velmi častý jev u studentů stavebních oborů, kteří dostanou jako zadání navrhnout stavbu a první co udělají je to, že začnou navrhovat podle norem. Co to znamená? Nu, namísto toho, aby se šli zeptat uživatele, či provozovatele obdobného provozu (budovy), co funguje a co ne, co by udělal jinak atp., tak vezmou stavebnětechnické požadavky, normy, limity pro konstrukční řešení a tomu přizpůsobují návrh. Což nemusí být špatně, avšak určitě to není dobře v počáteční fázi návrhu.

Tyto příklady by šlo doplnit i o kapitolu vztaženou k příkladům špatných řešení, avšak to by již poznámka až příliš nabobtnala. 😉

Proč designové myšlení?

V kontextu popisu situací výše by šlo slovo architekt zaměnit za slovo designér a tím jsme kousek od toho, abychom se na zadání (potřebu), problém a jeho návrh (řešení) dívali skrze designové myšlení.

Např. jedním z typických problémů nejen v oblasti architektury a stavitelství je, že může být značný rozpor mezi tím, co uživatelé chtějí a co vlastně potřebují. Velmi často nastává situace, kdy uživatel neformuluje primární problém (potřebu), který má vyřešit stavba (co vše v ní má být, jak to má fungovat) a pouze přichází s nápady na konkrétní funkcionality, vzhled atp.

S tím vším nám může pomoci designové myšlení, pojďme si tedy říci, co to vlastně je.

Co je designové myšlení?

Design v kontextu designového myšlení (Design Thinking) jako takový není o tom, že umíme malovat jako Monet nebo navrhovat umělecké předměty. Design je o kreativitě, kterou aplikujeme na řešení problémů, a přitom se při jejich řešení zaměřujete na uživatele (princip Human Centered Design).

Ano, přesně, možná již tušíte, ... návrh stavby, bydlení, i o tom design je, neb na začátku je nějaká potřeba zadavatele (investora) a na konci nějaké řešení (stavba). A k tomu všemu můžete krásně využít designové myšlení, jež je mnohem více než nástroj, je to způsob, jak řešit problémy.

Princip

Klíčovou esencí designového myšlení je, že se jedná o proces zaměřený na uživatele a je potřeba porozumět jeho potřebám. K tomu lze využít různé aplikační rámce (frameworky), jako např. dvojitý diamant (Double Diamond), či jiné anebo si můžete vymyslet vlastní.

Designový proces může mít různé formy, např. na standfordské unierzitě d.school má designový proces následující fáze:

1. Empatie (Empathize)
2. Definování (Define)
3. Vytváření nápadů (Ideate)
4. Prototypování (Prototype)
5. Ověřování (Test)

Poznámka

Designový proces je natolik obecný, že jej lze snadno aplikovat i při řešení problémů v architektuře a stavitelství. Je velká škoda, že proces designového myšlení není metodicky zařazen do výuky, tak aby byli studenti schopni aplikovat metody designové myšlení na problémy a výzvy se kterými se potýkají. Protože osvojení si designového myšlení a jeho rozvíjení by mohlo napomoci nejen studentům samotným při hledání kreativních řešení, ale mohlo by současně mít i pozitivní dopad na jejich okolí.

Další informace

Chcete se dozvědět o designovém myšlení více? Tak mrkněte např. na skvělý web 100metod, kde najdete rozcestník metod pro odpovědný design informačních služeb. Nebo si přečtěte články o tomto tématu, jako např. článek Design thinking proces od Jiřího Benedikta.

Popis pilotní verze workshopu zaměřeného na Design Thinking pro studenty stavebních oborů.

Odkazy

• 100metod
• Design thinking proces (Jiří Benedikt)

Zdroje

• KISK: Designové přemýšlení
• KISK: Základy psychologie pro designéry
• Instagram: Kateřina Pantovič (@divkasezlutympsacimstrojem)
• RD Žerotínova (Gabriela Camarda)